Maille | Medová hořčice | Francie | 230 g

La Maison Maille je jedním z nejstarších a nejznámějších hořčičných domů na světě. V roce 1720 byl Antoine-Claude Maille lihovarníkem a výrobcem octa žijícím v Paříži. Proslulost získal dříve díky vynálezu „Octa čtyř zlodějů“, který měl zachránit obyvatele Marseille před nákazou (radil vypít lžičku octa s vodou, mám takový ocet, i když jinou firmu v nabídce). Bylo to něco jako současné doplňky stravy, pilulky na hubnutí, zázračné léky, které nám mají zlepšit náladu a ne zdraví, ostatně zatím jsou asi fanatici zdravé výživy, kteří věří, že covida se dá porazit octem, mycím prostředkem na záchody nebo populárním "krtkem". Na zdraví.

Antoine-Claude (syn) pokračoval v otcově díle a otevřel svůj první butik v Paříži v roce 1747 a stal se oficiálním dodavatelem hořčice pro krále Ludvíka XV. Tak se zrodil La Maison Maille, který se rychle stal miláčkem dvorů Evropy. V roce 1752 se stal věrným zákazníkem markýz de Pompadour (oficiální milenka Ludvíka). V roce 1804, po smrti Antoina-Clauda (syna), jeho dědicové zdědili 20 příchutí hořčice a 50 různých octů. V roce 1805 právník a gastronomický komentátor Grimod de la Reyniere inspirativně řekl: „Mezi octem Maille je takový, který ženám dává něco, co dosud mohly ztratit jen jednou...“. Věčná záhada, tvář? ;-)

CD tohoto příběhu na konci této nabídky...

------------

Tento dlouhý a přesto nudný historický úvod měl uspat všechny zájemce o výrobky této světoznámé firmy a především otupit jejich spotřebitelskou bdělost a způsobit, že začnou raději než dosud kupovat jejich výrobky :-).

----------

Nemám nic proti ani této hořčici (jak se mě zeptal jeden zákazník proč neprodávám základní hořčici Maille), prostě je k dispozici, nechci se dražit na "nejlevnější, kup teď, akce, černý pátek, kybernetické pondělí, pokladnička ve středu, čtvrteční slevy pro stálé zákazníky, nepřeplácejte" koupíte.

Do omáčky vinaigrette, do salátů, marinád(ek), uzenin (nedělá se mi dobře na tu zděděnou slovní zásobu), zvlášť rádoby mastný bočňák jí nepohrdne společností a žitný chléb(ek) neudělá afrontu. Podávejte dřevěnou nebo plastovou lžičkou, kovový je faux pas. Sladká dochuť, přes přidaný cukr a v menším rozsahu med, ale je to stále charakteristická, nefalšovaná, francouzská hořčice z Dijonu. Odlišné od medové hořčice Lehnsgaard nebo mající nejvíce ze všech medových - pravý med - hořčice z Meaux, z jiných nabídek mustardo.

Složení: cukr, voda, ocet, hořčičná zrna, med, hořčičná mouka, sůl, koření, bylinky, barvivo - karamel amoniakální, kyselina citrónová, pyrosíran draselný.

--------

Historie hořčice ne vždy vážně:

https://mustardo.pl/historie/v-zkratě/

--------

V roce 1826 Robert Maille, vnuk slavného Antonína (zakladatele klanu), vykupuje hořčičný dům Maille od nějakého bezvýznamného {dosud} nebo {v tuto chvíli} sládka. Francouzská revoluce a její slavné zařízení pro stříhání hlav bohatších lidí (nebo ačkoli lépe narozených, bývalo, že jen lépe vypadajících, nebo majících smůlu ocitnout se ve špatnou dobu, na špatném místě) připravilo tuto společnost o zcela klientelu. Podnikání upadlo, táta upadl (ale hlavně stále s hlavou), syn našel ještě další královské dvory, které firmě umožnily vytrvat. Za 100 let se s ní moc nedělo. Zde bylo. V roce 1927 Philippe de Rothschild, postava známá všem milovníkům bankéřských (a židovských) spiknutí,získal Maille a přivedl značku zpět k životu díky své pravé ruce v podnikání;Jeanu Herboutovi, kterému legenda připisuje autorství kultovního hesla:“Il n’y a que Maille qui m’aille” (polské překlad už není tak ikonický;„Je jen Maille, který ke mně jde.“ Nápaditý a kreativní Herbout umožnil Maille odrazit marketingovou ofenzivu společnosti Amora, která byla zahájena v roce 1934. Válka mezi těmito firmami teprve začala. Trvala až do 70. let dvacátého století, kdy obě společnosti koupily konsorcium La Générale Occidental. Nakupovalo malé výrobce hořčice, pak se uzavřely továrny optimalizací nákladů a zvyšováním zisků akcionářům. A tak jich z 200 výrobců hořčic ve Francii, kteří existovali v polovině dvacátého století, v roce 1992 zbylo několik... V současné době je společnost v rukou potravinářského koncernu Unilever. Takový, dost smutný příběh, víc na mustardo.