Pestré. Strakaté. Puntíkované. 6 okouzlujících rostlin, které lze pěstovat doma

Pokojové rostliny mají, kromě svého nesporného kladného vlivu na zdraví, význam také jako dekorace. A právě potřebou zkrášlit své obydlí se nejčastěji řídíme, když si je pořizujeme. Barev, tvarů a forem pokojových květin je téměř nekonečné množství.

Podívejte se na nejzajímavější strakaté rostliny:

Nejvíc se nám líbí rostliny s velkými ozdobnými květy, ale až tyto odkvetou, když už zůstávají pouze zelené listy, potom už nebudí takové nadšení. Podívejme se tedy blíže na ty kropenaté, strakaté a skvrnité, s listy nejrůznějších barev, které budou ozdobou vždy.

Právě tyto rostliny propůjčí interiérům tropický charakter. Ve sklenících a botanických zahradách obdivujeme překrásné exotické rostliny, které by chtěl mít u sebe doma každý. Ne všechny se však hodí pro pěstování v bytě, případně jejich pěstování vyžaduje mimořádně náročnou péči. V botanických zahradách, oranžériích a sklenících je udržováno speciální klima: je zde teplo a vlhko jako v tropických oblastech.

V takových podmínkách by nikdo nevydržel dlouho, nemluvě o jejich vlivu na nábytek nebo domácí a kuchyňské přístroje. Je však řada rostlin s kropenatými listy a květy, které lze pěstovat doma, i když jsou mimořádně dekorativní.

Níže uvádíme 6 takovýchto rostlin.

1. Ceropegia sandersonii – Svícník Sandersonův

Tato zajímavá rostlina pochází z jižní Afriky. Lze ji pořídit v podobě popínavé rostliny ve květináči, která je omotána okolo malého žebříku, svým vzhledem připomíná věncovec. Stonek je tlustý, zelený, pružný a je snadné jej uchytit. Listy jsou drobné, tlusté, kožovité, lesklé a zřídka obrůstají stonek. Jejich tvar a struktura umožňují uchovávat vodu, které je v Africe místy na váhu zlata.

Čas od času rostlina vypustí stonek s květem, který je ukončen zajímavým květenstvím v podobě trubky ukončené hvězdicovitým kloboučkem, jenž připomíná padák. Někteří lidé přirovnávají tuto rostlinu k japonské lucerně. Květ, jenž má světle zelenou barvu, je pokryt jemnými tmavšími puntíky, což způsobuje, že je ještě výjimečnější.

Pěstování ceropegie není příliš složité. Potřebuje velkou dávku světla, ale ne přímého. Zaléváme ji přiměřeně, ne však příliš intenzivně, protože když je vody příliš, začnou jí hnít kořeny. Se zaléváním je tedy nutné počkat, až zemina dobře vyschne (květináč je najednou mnohem lehčí, případně můžeme stav vlhkosti zkusit prstem, který zaboříme do hlíny). Tato rostlina je ideální pro zapomnětlivé. Jak stonky rostou, uvazujeme je k různým podpěrám: žebříkům, mřížkám, tyčím nebo vzpěrám z kokosového vlákna. Jako typická africká rostlina je ceropegie teplomilná. Potřebuje zimní odpočinek, takže je lepší ji v tomto období umístit na studenější místo (kde je méně než 18 °C, bez průvanů, s pokud možno stabilní teplotou), např. na lodžii nebo sluncem osvětlené schodiště v bytovém domě. Bude to pro ni impuls, že má v daném roce vykvést. Rostlinu lze hnojit v období od června do září obyčejnými univerzálními hnojivy pro kvetoucí pokojové rostliny.

2. Orchidaceae – strakaté orchideje

Orchideje jsou jedny z nejčastěji kupovaných a velmi obdivovaných květin ve květináčích. Vnáší do bytu závan východní kultury a navíc lze většinu z nich poměrně snadno pěstovat. Zvláštní pozornost si zaslouží ty se skvrnitými a puntíkatými květy. Jejich vzhled způsobuje, že se stávají ještě exotičtějšími. Kdo z nás nikdy nekoupil orchidej spontánně, nenechal se unést okamžikem?

Nejoblíbenější je orchidej druhu Phalenopsis, tedy tak zvaný můrovec, jehož pěstování je poměrně snadné. Přímo miluje zapomnětlivé majitele a těší je nádhernými květy, aniž bychom ji k tomu nějak motivovali. Naopak těm, kteří jim věnují přílišnou péči, orchideje často nevykvetou. Celé kouzlo spočívá v tom, abychom je umístili na vhodném místě, nejlépe na parapetu okna směřujícího na západ, mimo dosah topení a přímého intenzivního světla, zalévat jej musíme jen čas od času – jednou za 10–14 dnů, v závislosti na teplotě v interiéru, tehdy, když substrát mezi zálivkou zcela vyschne. Nejlepší metoda je ponořit květináč na zhruba 15 minut až půl hodiny do vody, a následně nechat přebytek vody odtéct. Z listů můžete opatrně stírat prach jemným hadříkem.

Orchideje rostou ve speciálním substrátu, protože jsou epifyty, tedy rostlinami, které přirozeně žijí na stromech a ostatních rostlinách, a nevyžadují tedy normální obyčejnou půdu. Hnojíme je během kvetení, protože v tomto období potřebují nejvíc živin, poté co odkvetou, přihnojování přerušíme. Mohou to být hnojiva v podobě oblíbených kapátek do květináče nebo přípravky rozpustné ve vodě. Různé zajímavé odrůdy s kropenatými květy lze najít mezi orchidejemi druhu Cymbidium a střevíčníky (Paphiopedilum sp.).

3. Scindapsus pictus – šplhavnice

Tato rostlina pochází z oblasti jihovýchodní Asie. Známější odrůda v našich domech je scindapsus aureum, jinak také epipremnum aureum. Šplhavnice má trochu menší, tmavší, kožovité listy nepravidelně stříbřitě kropenaté. Je také trochu náročnější, než jeho bratranec, ale pěstovat ji doma mohou dokonce také nezkušení pěstitelé. Scindapsus má rád teplo, rozptýlené světlo (ve stínu se tak krásně nevybarví) a poměrně stabilní vlhkost substrátu. Sucho svému majiteli signalizuje poměrně výrazně, a to povadlými listy. Má rád propustný, lehce kyselý substrát. Nemá rád, když stojí ve vodě, ostatně jako většina pokojových rostlin. Lze jej rosit na listy jemnou mlhou pomocí rozstřikovače na květiny. Tato rostlina má ráda, když je hnojena. Nejlepší budou tekutá hnojiva pro zelené pokojové rostliny.

Scindapsus je také považován za pokojovou rostlinu, která nejlépe čistí vzduch. Jedná se o popínavou rostlinu, i když nevyžaduje podpěry. Pro vytvoření kaskádového efektu můžeme květináč s touto rostlinou zavěsit. Někteří pěstitelé však používají podpěry, pomocí nichž ji v prostoru vedou. Jednou z metod jak ji vést, je podpěra typu garnýž umístěná pod stropem, kde bude mít dostatek světla a toto světlo zároveň nebude přímé. Scindapsus dobře snáší stříhání stonků. Ve tmavém místě se umí nehezky protáhnout a ztrácet listy, čímž vznikají neestetické fragmenty zbavené listů. Odstřihnuté konce stonků můžem nechat zakořenit ve květináči, a rostlinu tak zahustit.

4. Dracena surculosa – dracéna zlatá

Dracéna zlatá je nová designérská varianta u nás oblíbených dracén. Tato zajímavá rostlina má v odrůdách „Goseffiana“, „Florida Beauty“ nebo „Mike“ kromě podélných proužků, jež jsou pro tento druh tak charakteristické, také nepravidelné jemné puntíky na celé ploše listů. Její přirozený tvar bude vyhovovat jak oldschoolovým, tak moderním aranžmá interiérů. Je to poměrně velká keřovitá rostlina dorůstá za vhodných podmínek až do výšky 150 cm. Pokud si ji kupujeme domů, musíme ji vyhradit trochu více místa.

Tato africká rostlina má ráda písčitý a propustný substrát. Nejlepší bude takový, který je určen pro dracény a palmy, jenž obsahuje pomalu se uvolňující hnojivo. Je to rostlina, která má ráda světlo, nesmí však být vystavena přímému působení slunečních paprsků. Nejlepší stanoviště je pro ni asi jeden metr od okna. Tato rostlina, obdobně jako ceropegie, vyžaduje období odpočinku, v zimě ji tedy musíme umístit do osvětlené studenější místnosti (s teplotou 13–18 °C). Prach je nutné z listů pravidelně stírat vlhkým hadříkem nebo opláchnout sprchou, aby se ji neucpaly její jemné průduchy, kterými dýchá. Nesnáší prach při rekonstrukci, pokud tedy rekonstrukci plánujete, bude lepší, když ji na tuto dobu odvezete k rodině nebo známým.

5. Aucuba japonica „Variegata“ – aukuba japonská

Podle jejího názvu lze konstatovat, že tato rostlina k nám přišla z Japonska (a také z Číny), ale s ohledem na poměrně nízkou odolnost proti mrazu je pěstována převážně jako pokojová, i když v letním období také jako balkonová nebo terasová rostlina. V současnosti existuje několik odrůd, které lze v teplejších oblastech Česka pěstovat venku v půdě. Je to krásná rostlina s tlustými, tmavě zelenými, kožovitými listy se světlými puntíky nebo skvrnami (skvrny nemají pravidelný tvar) na celém jejich povrchu. U této odrůdy jsou skvrny více bílé, u mnoha dalších odrůd jsou listy světlejší a skvrny jsou zabarvené dožluta.

Tato rostlina má křovitý tvar, takže se nenechte zmást malým květináčem, ve kterém ji kupujete. Po určité době může dorůst až do výšky 2 m a také do stejné šířky. Dobře snáší střih, takže ji lze snadno tvarovat. Z odstřihnutých výhonků snadno získáme nové sazenice.

Aukuba vyžaduje velkou a světlou místnost, avšak mimo dosah přímého slunce, upřednostňuje úrodný substrát, který je však propustný, doporučujeme tedy pořídit velký květináč a na jeho dno umístit tlustou vrstvu drenáže. Květináč musí mít možnost, aby z něj odtékala voda. Substrát můžeme nahoře ve květináči navíc mulčovat mechem nebo kůrou, což omezí odpařování vody z něj a zajistí, že si uchová stabilní vlhkost. V zimě je vhodné omezit teplotu nebo květinu přemístit do studenější místnosti.

6. Begonia maculata – Begonia Maculata nebo korálová

Je až skoro neuvěřitelné, že tato rostlina má něco společného s balkonovými begoniemi, které tak dobře známe. Má tak exotický vzhled! Tvarem svých listů připomíná spíš marantu než begonii. Na rozdíl od begonie královské nebo hlíznaté má hladké, lesklé, kožovité listy, které jsou lehce podélné, srdčitě-kopinaté s pravidelnými, oválnými, světlými puntíky. Zespodu mají listy vínovou barvu (někdy červenou), ostatně jako stonky. Rostlina kvete tak, jak se čeká od begonie, ale její květy nejsou příliš ozdobné (jsou drobné a bílé).

Pochází z Jižní Ameriky, kde se přirozeně vyskytuje v nižších patrech brazilských a argentinských pralesů. Má ráda teplo a světlo, přičemž vyžaduje, aby na ni světlo nepadalo přímo, aby se listy nespálily. Begonie upřednostňuje lehce kyselý propustný substrát se stabilní vlhkostí. Květináč musí být spíš větší, aby rostlina měla více substrátu, díky čemuž si tento větší objem déle uchová vlhkost a nebude vysychat. Lépe prospívá v podmínkách s vyšší vlhkostí, takže může v zimě ztrácet listy. Na topné období je vhodné vybavit se zvlhčovačem vzduchu nebo ji přemístit na studenější místo (13–18 °C). Je nutné pravidelně ji zbavovat poškozených, nemocných nebo suchých částí. Rostlina může dosáhnout poměrně velkých rozměrů (až 1 m), takže ji musíme poskytnout větší prostor. Hnojíme ji od poloviny jara do pozdního léta, nejlépe hnojivem pro kvetoucí rostliny, protože begonie vyžaduje větší množství živin.

Pokojové rostliny s ozdobnými puntíky, tečkami nebo strakatými skvrnami vnesou trochu divočiny do našich sterilních a uspořádaných interiérů, díky čemuž se malinko přiblížíme matce přírodě a naaranžujeme si tak náhradu pralesa.